Nevím jak je to u nás v ČR, ale tady je teďka krásně! Svítí slunce, dá se chodit s krátkým rukávem a celkově je letní den. Minulý týden docela dost pršelo. Jakmile tu začne 1x pršet, tak nepřestane po celý den. Klidně prší 24 hodin v kuse, na tohle opravdu zvyklej nejsem. Deštník je sice super věc, ale tady moc nepomáhá. Co se dá dělat, nějak musím září přečkat, v říjnu už tolik pršet nemá.
Jinak velmi zajímavá věc. Už příští týden mi začne škola! Musím si teda ještě teďka o víkendu udělat rozvrh, což bude docela problém, ale pak už můžu jít konečně se něco přiučit. Rozvrh se tu vytváří velmi zvláštně, je to jako kdyby ve Francii neznali slovo internet a e-learning. Vyfasoval jsem cca 25 A3 papírů s rozvrhama jednotlivých oborů, časů vyučovaných předmětů a miliony dalších informacích o nich a z těch si musím "vytvořit" rozvrh tak, aby se mi nepřekrývaly hodiny. Zlatej IS na Muni, tam si to člověk udělal na pc a systematicky eliminoval jednotlivé možnosti na pár kliknutí.... fakt se tuhle práci netěším. Jinak rozhodl jsem se, že si z jazyků kromě francouzštiny zapíšu i španělštinu. V okruhu "blízkých" přátel z ostatních studentů je většina ze španělsky mluvících zemí (více o tom v dalším odstavci) a slíbili mi, že mi s tím pomůžou, tak jsem se nechal přemluvit :) Co se týká mě frániny, tak jsme psali gramatický test ve kterém jsem dopadl nad očekávání dobře. Dokonce líp než většina lidí co dokáže plynule ve fránině mluvit, takže nejsem úplně ztracený případ. Když rozšířím svou slovní zásobu, tak bych mohl v tom být i docela dobrej, tak uvidíme jak to se mnou bude za rok. Pravděpodobně budu zařazen do skupiny "intermediate", takže asi na začátku budu muset makat, abych se naučil to co ostatní už umí - mluvit.
Ostatní studenti jsou všichni bezvadní a se všema zatím vycházím dobře a bez problémů, ale je tu užší okruh lidí, se kterýma se vídám častěji než s ostatníma. Kromě Hanky (češka se kterou bydlím) to jsou 3 mexičani (Anna, Eduardo a Isabel), 2 argentinky (Agostina a Daiana), korejec (Seung-Hun) a američanka (Wendy). Většina z nich jsou ze španělsky mluvících zemí, proto se chci naučit aspoň základy španělštiny, ať se necítím odstrčen z jejich konverzací, které pro mě jako člověka co neumí ani slovo španělsky permanentně znějí jako hádky. Jejich energetická mluva a neustálé měnění intonace a hlasové hladiny jsou něco co v češtině používáme pouze při hádkách. Hmm přemýšlím co bych vám dál mohl o nich říct.
Tak Hanka je super a pomáhá mi doma snad se vším a nemůžu říct ani jedno špatné slovo na ni. Je ochotná, vstřícná a taky jediná se kterou tu můžu mluvit česky, takže je jediný člověk u kterého jsem si jist, že rozumí tomu co říkám :) Anna je mexičanka, která na to vůbec nevypadá a je dokonce bledší než já. Má kanadské kořeny, takže její rodný jazyk není jenom španělština, ale taky angličtina, takže mi může opravovat moje hrubky a výslovnost. Pohodová holka se smyslem pro humor, který mi sedí. Eduardo je veselej mexičan, který mě učí základy španělštiny a různé užitečné fráze! Mluví plynule francouzsky, takže když je potřeba něco vyřídit, tak je to jasná volba na koho se obrátit. Isabel je poslední z mexičanů. Zná se s Eduardem z univerzity a jsou to dlouhodobý přátelé a permanentně si ze mě dělá srandu. Agos je argentinka, která většinou mluví míň, ale jakmile se začne smát, tak je slyšet všude :) To jsem úplně zapomněl poznamenat, mexičani a argetinky jsou hrozně hluční. Vždy a všude mluví nahlas, smějou se nahlas a celkově by ste je v ČR poznali na první pohled podle toho, jak hlasitě se chovají. A teda taky podle toho, že se furt objímají a dávají pusy na tváře. Ve Francii ty pusy nejsou nic neobvyklého, takže to není tak rapidně poznat, ale v Čechách by určitě nezapadli do davu. Dalším členem výpravy z Argentiny je Daia, ta je velmi veselá a upovídaná a ráda chodí na párty a pije pivo :) Ačkoliv francouzké pivo je chuťově .... zvláštní, tak se mi tu podařilo najít v supermarketu Plzeň, tak jsem ji musel hnedka koupit, ať to ochutná a docela byla spokojená. S korejským jménem Seung Hun jsem měl zezačátku velmi velké problémy, ale nakonec jsem se to naučil a už to zvládám vyslovovat jako rodilý korejec! Je to velmi příjemný a hodný člověk a kdykoliv jsem u něj byl na návštěvě, tak jsem do 2 minut měl navařené nějaké korejské jídlo, které jsem musel sníst. Je to jejich "tradice", že hnedka jakmile někdo přijde, tak ho musí pohostit a nabídnout mu jídlo a pití. U nás to je teda taky slušnost, ale on vaří neuvěřitelné množství jídla a nedá se zastavit. Jsem mu párkrát už říkal, že jsem najezen a že jídlo nechci, ale ho to vůbec nezajímalo, jídlo sem prostě dostal a musel jsem ho sníst :) Posledním "členem rodiny" je Wendy. Těžko říct jaká je její národnost, protože ačkoliv se narodila v Belgii a má belgický pas, tak má rodiče z Taiwanu a posledních cca 10 let žije v USA. Je velmi excentrická a člověk s ní má zajištěnou zábavu a jistotu, že ani minutu nebude ticho. Tohle jsou zhruba všichni lidi se kterým se pravidelně vídám, ale rozhodně ne všichni erasmáci. Je tu dále 5 němců - Anna, Frank, Julia, Martin, Tobias. Frank a Martin jsou z drážďan a jsou v posledním roce studia a přijeli se semka hlavně bavit než studovat. Dojeli semka autem a dovezli si spoustu piva, takže to je náplň většiny jejich večerů. Tobias je uzavřený a ne moc společenský němec z Berlína. Očividně je hodně chytrý, pilný a poctivý, ale moc se s náma nestýka. Sem tam někam zajde, ale jinak většinou se straní společnosti. Pak tu je Bek a Tanja, přijeli semka ze švédska, ale Bek má ruské kořeny a Tanja srbské. Nutno poznamenat, že Tanja zná a má ráda slivovici a dokonce dovezla nějakou a chutná skoro stejně jako ta česká :) Pak minulý týden dojelo 8 číňanů ze Shangaie, ale jejich jména si zatím nepamatuju a moc toho o nich nevím, ale zjistím a doplním. No a pak ještě 4 američani z Kentucky a zatím toho taky moc o nich nemůžu řict, kromě toho, že jejich přizvuk je občas hrozně silnej a mám problémy jim rozumět, hlavne u Williama, ale věřím, že si na to zvyknu.
Jinak minulý tyden jsem vyrazil ještě na výlet do Annecy a Grenoblu a můžu říct, že to bylo užasný. Minimálně Annecy všem doporučuju. Na fotky se můžete podívat na mé Picase, obdivovat a tiše závidět :) Je tam nejčistější jezero na světě a můžu fakt řict jedině wow. Taky bylo takový vedro, že jsem se spálil, což jsem v září nečekal a jsem rád, že jsem tam nebyl někdy uprostřed léte, protože to bych dopadl podstatně hůř. Jinak v Grenoblu asi nejlepší věc byla návštěva pevnosti, kde teda bylo neuvěřitelné vedro a po zkušenosti z předchozího dne jsem se schovával ve stínu. Jinak tam byl teda krásný výhled na okolní město a hory v pozadí a spousta cest na procházení okolním lesíkem.
Zatím se mějte a těšte se na další příspevěk, protože bude o jídle! A já jdu zatím uklidit byt :(
A.
Zhruba před 14 dny jsme pořádali "Mezinárodní večeři" na kterou byli pozváni všichni mezinárodní studenti a měli předvést kulinářské umění své země. Akce byla pořádána u Charlotty doma, takže k dispozici jsme měli veškeré vybavení kuchyně. S Hankou jsme se rozhodli, že taky něco zkusíme uvařit pro ostatní. Bohužel jsme neměli k dispozici suroviny pro tradiční jídla. Většinou nám chyběl houskový knedlík třeba na kachnu na víně nebo strouhanka na klasický český řízek. Ve Francii nemají rohlíky a strouhanka se z bagety opravdu udělat nedá, tak jsme se rozhodli pro ovocné knedlíky plněné švestkami. Můžu říct, že se nám to vcelku povedlo (samozřejmě větší zásluhu na tom má Hanka) a nikoho jsme neotrávili a všichni nám to pochválili, akorát jim to spíš připadalo jako dezert a ne jako hlavní jídlo.
Jako poslední přišla Tanja se švédským pokrmem. Když jsem ho poprvé uviděl, tak mi spadl pant. Musela si s tím dát opravdu hodně práce a vypadalo to fakt úžasně. Jednalo se o tradiční studentský pokrm, který se jí po dokončení střední školy. Kromě oblohy okolo a citrónů nahoře je těsto tvořeno krevetami, jakýmsi těstem a majonézou. Opravdu mi to chutnalo, i když na mě byla chuť docela dost citrónová.